letní zkouškování

Po mém letním dobrodružství jsem se zotavil, panička ve mně našla jakž takž důvěru a začli jsme spolu zase pracovat. Panička se rozhodla, že to zkusíme dotáhnout k všestranným zkouškám. Jako přípravu jsme zvolili účast na podzimních zkouškách, a to 10.9. v Havlíčkově Brodě v Habrech. Počasí nám vůbec nepřálo, takové vedro nebylo ani v létě, slunce pařilo, stébélko se nehnulo. Ráno jsme nastoupili na společný hon a to bych nebyl já, abych nepředvedl nějakou koninu. Vedle nás běhala fenka, která mi náramně při nedokončeném hárání voněla, ale prostě jsem se nemohl rozhodnout, co je lepší, jestli hledat před paničkou nebo běhat za tou fenkou. No hormony vyhrály. Po disciplíně byla panička pořádně naštvaná. Když to ale rozhodčí viděli, bylo jim jasné, že to není jen tak, fenku prohlídli a potvrdili, že fenka ještě nedohárala. Vyloučili mi je bohužel zkoušek. Pokračovalo se v hledání.  Narazili jsme na vypuštěnou bažantí slepičku, krátce jsem jí vystavil, krokem postoupil a ona vylítla. Lekl jsem se, škubl sebou a panička na mě zavolala daun. Víc jsem se nehnul. Za to jsme vyfásli dvojku z klidů před pernatou zvěří. I v tom vedru jsem to rozjel při hledání a byl jsem dosti zvídavý a byl jsem pochválen za pěknou práci v poli. Na řadu pak přišly disciplíny pravdy, a to dohledávky a vlečky. Blížilo se poledne a teploty byly opravdu vysoké a úmorné. Panička mě chladila v autě s klimatizací. Nezaváhal jsem a všechno už dotáhl ve čtyřkách. Startovalo 11 psů, 5 nedokončilo. Celkově jsme skončili na druhém místě v I. ceně.

Pak přišel čas těch „vysněných“ všestranných zkoušek. Možnost se jich zúčastnit nebyla úplně snadná. Nejprve jsme byli jako náhradníci a nedošlo na nás, další zkoušky byly zrušeny, tak tedy až  do Prahy venkova 24. a 25.9. nás vzali. Z časových úspor panička rozhodla, že do Prahy pojedeme už v pátek a přespíme u taťky Gleníka. Ovšem noc byla šílená. Strašně jsem chtěl k paničce do postele, ale ona mě tam nechtěla, tak jsme toho moc nenaspali ani jeden. Mohla se teda přemoct a na kousek pro třicetikolového psa mě do postele pustit. Ráno na nástupu po losování bylo rozhodnuto, že první den jdeme na les. Pro mě ta lepší možnost. Ovšem .... kdybyste cítili ty lišky, ty teda odporně smrděly a byly od barvy. Já se nevyspalý a unavený budu tahat s takovýma nechutně páchnoucíma voliérovýma obludama? Ani náhodou. Z ohrádky jsem jí teda donesl, v lese jsem proslídil, naháněl, šoulačku i barvu vystřihl, i tu lišku z dohledávky donesl, ale z předposlední disciplíny vlečky jsem tu smradlavku teda nedonesl. A to jsem teda asi přepískl, protože panička se na mě hodně zlobila a pak byla dlouho smutná. Myslím, že mi to na příště nedaruje.