Jak už jsem zmínil v informacích O MNĚ, narodil jsem se své mamince Korče a osud tomu chtěl, že si mě panička nechala. Dětství jsem měl báječné plné her, radostí a učitelských lekcí se svou mamkou. Panička se nám ukrutně věnovala a každý den nám do teď připravuje každodenní rozptýlení v podobě procházek a různých cvičení a "dobrodružství" (i pro ní). Už první zimu jsem přečkal ve svém kotečku a teploučké boudičce, abych byl otrlý a skalní. Je pravda, že ze začátku, když jsem byl ještě malý, se mnou trávila noci v boudičce Korča, abychom se mohli navzájem kožíškama zahřívat. První zima byla velice mírná, takže to bylo všechno v pohodě a na jaře už byl ze mě pořádný kluk. V dubnu 2014 jsem se zúčastnil svodu psů v Havlíčkově Brodě, kde na mně neshledali žádné vady.

Protože jsme byli s díky přibráni do rodiny mého taťky Glena, mohli jsme se zúčastnit parádní jarní dovolené v Jizerských horách. Poznaly jsme nové kamarády Aggieho a Alexe Sagia Grey, starší syny Glena, kteří ze mě nebyli vůbec nadšení. Byl jsem pro ně otrapa. Ale počkejte až vyrostu a dostanu rozum. No a nejlepší na tom bylo samozřejmě postelové království v penzionu. A to teda pro nás oba s Korčou. I když jsem byl v té době ještě pořádné neposedné kvítko, choval jsem se velice slušně a byl vděčný za pelech s dekou. Ale Korča byla nenápadnější, aby náhodou nebyla vyhoštěna do auta, jako do boudy. Vždycky si teda musela k paničce aspoň tlapku pod peřinu strčit, aby o sobě navzájem věděly. Já jsem to měl v malíku, věděl jsem, že beze mě nikam neodejdou. Každý den jsme dělali výlety a túry, takže o pohyb nebyla nouze a to se to pak spalo.

Další krásnou letní akcí byla návštěva taťky a některých mých sourozenců Keiřičky, Timmíka a Corrouška a jejich milých páníčků. V prvních chvílích jsme si urovnávali pozice ve smečce a nějak tak jsme to všichni zvládli. Já jsem se chtěl kamarádit se všema. Mírné povrkávání mezi ostatními znělo ale celý den. Užili jsme si prímovou procházku, na které nás skropila bouřka, ale pak jsme si jeli i zacvičit vystavení bažanta. Za celý den ti lidičky nezavřeli na chvíli pusy.

Výstavy

Postupně mě panička začala zvykat a učit postoj, abych k něčemu taky vypadal. Aby jsme to všechno zúročili, už jako mladý dorostenec jsem začal jezdit po výstavách. Moje první byla taková prý tradiční mezinárodní v Českých Budějovicích. Držet palce nám přišli táta s páníčkama a na mojí premiéru to nebylo vůbec špatné. Vraceli jsme se nedšení s výsledkem VN1 a s krásným posudkem od pana rozhodčího Václavíka, který před lety, když s paničkou a Korčou vešly do kruhu, na ní prohlásil: "Ježiši paní, kde jste tohle vzala?" Já jsem se mu asi líbil víc.

Na dalších výstavách nám štěstí moc nepřálo. Byli jsme na dvou, speciální výstavě v Náměšti nad Oslavou a národní výstavě až v dalekých Klatovech. Ani na jedné mi nevytkli rozhodčí p Vlasák a p. Dolejší žádné vady, ale asi celkový dojem adolescenta nedal na víc, než velmi dobrou. Za to můj táta Glen z Panských lesů zaperlil výborně. Na obou výstavách dostal titul BOB jako nejlepší představitel plemene!!!!

V sobotu 9.8.2014 se konala klubová výstava v Zákupech. Už je to 4 roky, co jsme tam začínali s Korou, na klubové speciálce. Tenkrát to pro ně bylo fiasko v dešti. Dalo se to očekávat znovu. V katalogu bylo neuvěřitelných 123 maďarů. Brrr to byla konkurence. Tentokrát se nás za slunného a parného počasí pod vedením Karla vydalo na výstavu hned několik z rodiny. Korynka, nejmilejší nás všech Glen a několikeré jeho potomstvo - naše Coco, Aggie a Alex Sagia Gray a 3 "Diamantíci" (potomci Glena s jinou mamkou) jako dorostenci. Nastoupil jsem ve třídě mladých s dalšími 10 konkurenty a s paničkou jsme se moc snažili. Pan rozhodčí Vondrouš mi dal překrásný posudek a konečně známku VÝBORNÁ. S dalšími čtyřmi jsem pak bojoval o pořadí a to bylo radosti, když jsme vyfásli třetí místo. HURÁÁÁÁÁ!!!! Dostali jsme ještě krásnou kokardu. Ve třídě mladých šla také ségra Coco mezi 15 fenami. Rozhodně se neztratila, a i když na ní padla velká únava zrovna při posuzování, dostala krásné V bez pořadí. Pak přišla řada ještě na Korynku. To už bylo opravdu velké teplo a jí přecházela dobrá nálada a nasazovala ten její typický výstavní škleb a nakrčený postoj. Jako by se chtěla za celou její přítomnost tam mstít a paničce to osolit. Ale ona jí dostala a lupla jí do kruhu Karlovi. Snažila se nás najít očima mezi lidmi, ale bylo jí to k ničemu, Karel jí ovládl. Bylo s nimi v kruhu vítězek ještě 6 fen. Všechny feny byly výborné. Po dlouhém přemítání a určování pořadí paní Dvořáková Korču ohodnotila známkou V3. Asi abychom si neměli co vyčítat. Všichni jsme si nakonec výstavu užili a jeli domu s dobrým pocitem "vítězství". Moc rádi jsme se viděli se všemi známými a nově poznanými.

Abychom moc výstavně nezaháleli, jsme vyrazili na MVP v Českých Budějovicích. Dopoledne bylo takové rozpačité, dlouhé a dusné, šlo před námi několik druhů ovčáků a pak teprve maďárci. Já jsem šel s dalšími dvěma psy v třídě mladých a o fous nám uteklo prvenství. Vyfasoval jsem od paní Gabriely Ridarčíkové (SK) V2 a krásný posudek. Prý jsem pes s dobrou proporcionální stavbou, dobrou hlavou (o obsahu se tam nepíše), dobrým krkem s volnější kůží, pevným hřbetem, hrudníkem dobře hlubokým, dobrým předhrudím a výborným pohybem.

Výcvik

Ale výstavy nejsou našim hlavním cílem. Důležité je, aby se ze mě stal pracovitý a využitelný pes v myslivosti. Jsem čtvrtým psem paničky a tak už asi trochu ví, jak na mě. Opravdu od mala se mnou chodila ven a učila mě s Korčou kudy chodit, kde hledat zvěř a jak se chovat, když nějakou najdu nosem nebo vidím. Moc jsem si oblíbil vodu, to je mé druhé médium za jakéhokoliv počasí.

S koncem prázdnin se dalo vycítit, že se něco chystá. Často jsme chodili na procházky zvlášť, panička nás střídala. Se mnou chodila na samá lepší místa, kde se často zdržovala zvěř, a já jsem si mohl vystavovat. Brala sebou i flintu. 13.9.2014 jsme se vydali někam daleko a bylo to jiné. Totiž na zkoušky vloh pořádané OMS Žďár nad Sázavou a panička jela s opravdovým zkouškovým napětím, prostě jako vždy. Na začátku se sešlo 8 ohařů a to by nebyla klasická ruka paničky, aby si nevylosovala 8. Den to byl teda dlouhý, zvěře bylo dost, hlavně srnčí a počasí nic moc, ale to bylo přesně podle mých představ. Když jsme konečně v poledne přišli na řadu, začalo pršet. Byl jsem "nadupaný" a tak jsem to rozbalil a běhal po poli skoro jako "trailový" pes. Z kraje pole přede mnou vyběhly 4 kusy srnčího a tak jsem se za nima samozřejmě vydal. Ovšem rozhodčím jsem vyrazil dech, když jsem se na zavolání paničky vrátil. Tím jsme měli odzkoušeno. Výsledek na nástupu byl ohlušující, když mě rozhodčí vyhlásili jako nejmladšího ze startujících ohařů na krásném 2. místě se 221 body z 228 možných. Překvapení to bylo veliké.

I pak jsme dál prohlubovali mé vlohy a vydali jsme se na zahánění bažantů do bažantnice. Jenomže se ze mě se vyklubal kaskadér, učeň Copperfielda a Supermanna. Jeli jsme na pole v teréňáku, se mou a ještě mou psí kámoškou, v kryté korbě. Když jsme dorazili na místo, divila se panička, že v korbě tak klidně ležím. Závodčí udiveně u zadku auta prohlásil: "Kde je ten pes?" Já nikde. S představou zbídačeného psa, který vyskočil z auta za jízdy, ležícího ve škarpě s minimálně zlámanýma předníma, hnala panička řidiče po silnici cestou zpět. Asi po 500 m mě zahlédli konat svoupráci - zaháněl jsem si hezky soukromě bažanty. Živý a zdravý.

A už dostávám další výcvikový záhul, začalo se totiž s aportama. Ale mě to teda baví. Jsem do toho možná až moc zapálený, ale přinášení a předávky jsem pochopil báječně. Hlavně, že se kvůli mně kupovala nová barvářská šňůra. Dokonce si potají chodím domu, kde cvičební kozlíky jsou a jako Hujer je nosím paničce. Ale pokračujeme nejen s kozlíkem.