zkoušky a výcvik

Aby ze mě byl pořádný pes, nemůžeme se věnovat jenom výstavám. Musím umět taky něco, pro co jsem jako ohař zrozený a pro co mě panička potřebuje. Abych jí byl dobrým parťákem při lovu. Na jaře se mnou proto panička jezdila na výcvik ke kamarádovi ještě s parťačkou gordonsetryní Dájou z Dvorku Čamourku, na kterém jsme chodili na pole se spoustou zajíčků, procvičovali vystavování křepelky a to mě teda náramně bavilo. Bravurně jsem zvládal klidování před vybíhajícími zajíci i vystavovaní. Během roku se to trochu pokazilo a rád se teď za něčím proběhnu. Jen jsem tenkrát nechápal ty vlečky!!!!

Mezi výstavním martýriem se ale i cvičilo. Moc mě to bavilo, vlečky, dohledávky, pro kačenku do vody, všechno paráda. Tak mě panička přihlásila na podzimní zkoušky na jižní Moravu do Těšan. Jenže když přišel ten den, nikdo v době přihlášení netušil, že bude tak šílené vedro. Dejte pokoj, v tom počasí bez stínu a potůčku bylo za těžko i ležet, natož něco dělat. Tak jsem nic nedělal. Ale panička mi to nedaruje :-).

V sobotu 8.8.2015 jsme sebrali odvahu do hrstě a po pár dnech výcviku jsme vyrazili na vodní zkoušky do Jihlavy.  Letošní počasí výcviku moc nepřálo, málokterý den klesly teploty pod 30 °C a v noci pod 20 °C. Cvičení vody bylo o to příjemnější. Ani sobotní den nebyl jiný. Tentokrát mi panička vylosovala číslo 5. Výjimečně nízké, ale stejně předposlední ve skupině. Jako první šla naše skupina na ochotu k práci v hluboké vodě, což jsem maximálně zkonil. Plavat daleko od paničky se mi nechtělo, a tak jsem si poplavával nedaleko břehu. Když jsem se konečně rozhoupal, že se podívám dál, byl konec posuzování. Za to jsem slízl 1 a ještě špatnou poslušnost. Pak už to šlo jako po másle, přinášení kachny z hluboké vody, dohledávka kachny v rákosí (tady v kopřivách) a hledání v rákosí mi šlo na 4 i s poslušností. Při klidu na stanovišti jsem si uvázaný na řemeni trochu zdříml, rány nerány. Nebýt toho zaváhání u vody, mohl jsem být v I. ceně. Takhle jsme se museli smířit s cenou II. I tak to byl úspěšný den.

Chtěli jsme si spravit reputaci a vylepšit si výsledek předešlých zkoušek. Teda panička chtěla. No a tak jsme vyrazili na další zkoušky z vodní práce, tentokrát do Kutné Hory. Ukázalo se docela nevýhodné, že nám byl přidělen los č. 1, a tak jsem museli jít první na každou disciplínu a ráno hned do vody. To bych nebyl já, abych něco nespackal. Ranní opar nad vodou se mi nezdál a tak co bych se máchal!!!! Nakonec jsem se teda smočil a svolil k pár tempům. Grrrrrrr panička. Ta se na mě teda zlobila. Raději jsem pak zapojil všechny síly a chuť a pustil jsem se do dalších disciplín s vervou a relativním nasazením. Kachnu z vody jsem přinesl s chutí, ve 3m rákosí, které se za mnou uzavřelo, jsem vlažným tempem a pohodou prohledával, kachnu z něj donesl s krátkým prohledáním dalšího okolí a na stanovišti jsem si pak na volno odpočinul. Dopadlo to nakonec dobře, I. cena a 82 bodů.

Protože se mi na jaře nevyvedly podzimky a přes léto jsem se osvěžoval vodními pracemi, teď bylo potřeba snahu všech završit podzimními zkouškami. Panička vybrala pro jejich složení OMS Kutnou Horu dne 12.9.2015. Tentokrát jsem měl svůj den a projel jsem všemi disciplínami, dá se říct, hladce a jenom občas s malým zaváháním. Zprvu jsem se teda trochu plácal mezi psy na společném honu, ale v následujících disciplínách jsme ještě s kolegou irským setrem všem ukázali, jak se správně aportuje a předává pernatá a srstnatá zvěř. V hledání jsem se projevil standardně, četné stopy zvěře mě nijak nerozhodily. Na poslední disciplíně, přinášení kachny z hluboké vody, která mi měla být odměnou, jsem to lehce spackal a chytl „tu třetí trojku“. Ale kdo by co za to dal. Rozhodčí byli mírní, ale ke všem spravedliví. Tentokrát se nám konečně dostalo i pochvaly ze strany korony (už jsme nemuseli poslouchat rady typu, že na mě má panička jít příště s kabelem a při neposlušnosti mě má pořádně zpráskat) a to byla ta nejlepší odměna za celou práci. Celkový verdikt byl I. cena, 288 bodů a celkové 3. místo. Opět jsem se setkali s příjemnými a přátelskými lidmi a to je pro nás oba injekce pro příště.  

24.10.2015 jsme ukončili letošní zkouškovou sezónu. Panička nevěděla, co roupama a tak jsme ještě nacvičili na barvářské zkoušky. Zdálo by se, že jednoduché, skládající se „jenom“ ze 4 disciplín a zkoušené podle zkušebního řádu pro jezevčíky a teriéry. Ale opak je pravdou. Barva, která musí být starší 12 hodin bývá pro všechny psy dost těžká. Sobotní ráno jsme vyrazili do Hradce Králové. No, byla kosa, místy i – 2,5 °C, ale slunečno. Po losování jsme dorazili do městských lesů a mohlo se začít. Prvně mou oblíbenou disciplínou odložení na volno, při které se 5 minut leží a nic jiného se nemusí dělat. Pak se losovaly barvy. Nebyli bychom to my, kdybychom vůbec nebyli vylosováni a vlastně na nás zbyla poslední barva, tedy 20 hodin stará. To se stalo osudné a i když jsem čmuchl o sto šest, a že tam toho ke čmuchání bylo moc, jedničkou z barvy jsme se shodili do III. ceny. Před barvou jsme předvedli přepychovou šoulačku a poslední vodění na volno jsem dal s přehledem taky. Ale to nás stejně nezachránilo. Celkově jsme skončili na 5. místě, žádný pes nebyl v I. ceně. No není každý den posvícení. Ale upotřebitelnost na dosledování spárkaté zvěře mám.

Všechny tabulky letošního snažení můžete zjuknout v záložce dokumenty.