2014

Jak už jsem zmínil v informacích O MNĚ, narodil jsem se své mamince Korče a osud tomu chtěl, že si mě panička nechala. Dětství jsem měl báječné plné her, radostí a učitelských lekcí se svou mamkou. Panička se nám ukrutně věnovala a každý den nám připravovala každodenní rozptýlení v podobě procházek a různých cvičení a "dobrodružství" (i pro ní). Už první zimu jsem přečkal ve svém kotečku a teploučké boudičce, abych byl otrlý a skalní. Je pravda, že ze začátku, když jsem byl ještě malý, se mnou trávila noci v boudičce Korča, abychom se mohli navzájem kožíškama zahřívat. První zima byla velice mírná, takže to bylo všechno v pohodě a na jaře už byl ze mě pořádný kluk. V dubnu 2014 jsem se zúčastnil svodu psů v Havlíčkově Brodě, kde na mně neshledali žádné vady.

Protože jsme byli s díky přibráni do rodiny mého taťky Glena, mohli jsme se zúčastnit parádní jarní dovolené v Jizerských horách. Poznaly jsme nové kamarády Aggieho a Alexe Sagia Grey, starší syny Glena, kteří ze mě nebyli vůbec nadšení. Byl jsem pro ně otrapa. Ale počkejte až vyrostu a dostanu rozum. No a nejlepší na tom bylo samozřejmě postelové království v penzionu. A to teda pro nás oba s Korčou. I když jsem byl v té době ještě pořádné neposedné kvítko, choval jsem se velice slušně a byl vděčný za pelech s dekou. Ale Korča byla nenápadnější, aby náhodou nebyla vyhoštěna do auta, jako do boudy. Vždycky si teda musela k paničce aspoň tlapku pod peřinu strčit, aby o sobě navzájem věděly. Já jsem to měl v malíku, věděl jsem, že beze mě nikam neodejdou. Každý den jsme dělali výlety a túry, takže o pohyb nebyla nouze a to se to pak spalo.

Další krásnou letní akcí byla návštěva taťky a některých mých sourozenců Keiřičky, Timmíka a Corrouška a jejich milých páníčků. V prvních chvílích jsme si urovnávali pozice ve smečce a nějak tak jsme to všichni zvládli. Já jsem se chtěl kamarádit se všema. Mírné povrkávání mezi ostatními znělo ale celý den. Užili jsme si prímovou procházku, na které nás skropila bouřka, ale pak jsme si jeli i zacvičit vystavení bažanta. Za celý den ti lidičky nezavřeli na chvíli pusy.

Během roku jsme se ještě sešli s některými sourozenci. Dvakrát jsme si s Timmíkem užili prímovou vycházku, byli jsme navštívit bráchu Corryho a jednou jsme u nás přivítali ségru Sáru („hnědou“ Cayley Bohemia Setter) a její paničku Danielu s mamkou. Nejvíc znepokojená z toho byla naše máma Korča, protože jí nějaká podobná baba (a její krev se opravdu nezapře) vlezla do rajónu a dávala jí náležitě sežrat, že je tu doma ona. Sárka se brzy okoukala a na procházce jsme si to společně užili, kdy jsme se donekonečna honili. Pak už teda polevila v namyšlenosti i naše ctěná matka. Sárka je vychovaná a poslušná fenka a panička je neskutečně vděčná, že je o ní velice dobře postaráno a že se má dobře.

Během léta jsem se trochu osamostatnil a konečně jsem přišel na chuť samostatnému prohledávání lesů, luk a polí. Už jsem k tomu přestal potřebovat máti (ta se většinou hloupě vrací) a hlavně paničku. Ta zase zbytečně ruší, omezuje a zdržuje. PS: kdo hledá, ten najde. Ale zase to když panička vystavule, to já rád přiznávám.

Celý rok se mě panička snažila vést k úspěchům jak výstavním tak pracovním viz záložky výstavy a zkoušky. Na závěr roku jsme udělali další významný krok mého chovu. Podstoupil jsme rentgenu kyčlí a loktu a v listopadu přišlo černé na bílém: DKK 0/0, DLK0/0. Už jenom nějaké ty zkoušky a panička na mě snad bude hrdá :-)