Zkouškovým cílem toho roku bylo udělat všestranné zkoušky. Pilně jsme trénovali od jara. Jako přípravu mě panička vzala na lesní zkoušky do Kožlí. To bych nebyl já, kdybych na ní zase něco nezkusil. Zkoušky proběhly hladce, až na vlečku s liškou, po které se mi pro kmotru nechtělo a vymýšlel jsem blbiny jako loni na všestrankách. Nakonec jsem se teda hecnul a posudkovou tabulku se čtyřkami jsem nám zpestřil dvojkou z vlečky s liškou. Bylo z toho celkové druhé místo, I. cena s 228 body a krásný pohár. Bylo tajemstvím, co se mi bude klubat v hlavičce dál.

Cvičili a trénovali, abych byl stále lepší a lepší. Abychom nezakrněli, v sobotu 2.9.2017 jsme vyrazili na moje třetí a určitě nejtěžší podzimní zkoušky v životě do Chrudimi. Měla to být příprava na všestranky ve stejném terénu. Po společném honu, kdy si nás psy měli vůdci uvázat, se proti nám rozeběhl sousední fousek a s odhodlaným výrazem se do mě pustil. Panička mě bránila vlastním tělem, ale nebylo to nic platný. Hryzal mě a rval jako smyslu zbavený a pořádně mě pochroumal. Měl jsem prokouslé oba pravé běhy a kůži na levém boku. Krev naštěstí netekla. Udělaly se mi ale pořádné boule. Já jsem ale zaťal zuby a kulhavý jsem pracoval dál. Terény nebyly vůbec jednoduché, kór pro kluka z Vysočiny. Společný hon a vlečky na podmítnutém podmáčeném poli, hledání a dohledávky v řepě plné zajíců. Aporty mě bavily, ale i tam bylo těch pachů hodně. Během dne se mi rány rozležely a bolelo to čím dál víc. Poslední disciplínu přinášení kachny z hluboké vody jsem udělal z posledních sil. Opravdu jsem to celé dal a ještě jsem byl na krásném 3. místě z 10 psů, v I. ceně s 273 body. Panička na mě byla zase náležitě pyšná.

16. a 17.9.2017 nastalo to kýžené období, kterého se panička obávala už od jara a náležitě mě připravovala. V sobotu jsme se vydali do Chrudimi na všestranné zkoušky. První den se šlo pole a voda, druhý den les. Po vylosování čísel bylo jasné, že jdeme jako první ve skupině, a to v pořadí velké pole, malé pole a voda. Nastoupili jsme k poli řepy a tím to začalo, společný hon. Samozřejmě zajíci se jen hemžili a bažantů vylétávalo taky dost. Mě bouchl do nosu svým pachem malý zajíček, kterého jsem hned vystavil a postoupil za ním. Perfekt. Samozřejmě se i bohatě střílelo a hned jsme si mohli udělat přinášení teplého tentokrát obřího zajíce. Vše dobře dopadlo. Po honu jsem šel na hledání, kde mě teda opět v řepě napékalo mnoho pachů. U sloupu nadzemního vedení jsem se musel pozastavit před pachem bažantů a i po vzlétnutí dvou slepiček jsem si radši lehnul. Tím naše velké pole skončilo a šlo se na malé. Kam jinam než do řepy. Dohledávky byly na poctivou 50krokovou vzdálenost, ale i tak jsem bažanta natáhl na pořádnou vzdálenost a hned jsem ho donesl. Dohledávka se zajícem byla o dost těžší. Tam jsem toho cítil moc, a když jsem se blížil k dohledávanému zajíci, zinkl mě do nosu pach zajíce živého. Musel jsem ho teda vystavovat, jinak to neumím. V paničce by se krve nedořezal, protože mi nesměla jít pomoct. Živý zajíc vyskočil a metl kolejákem. Mě to ale nerozhodilo, houpl jsem po dohledávaném zajíci a mazal jsem s ním k paničce. Dostal jsem velkou pochvalu. Pak jsem si mohl za odměnu vypracovat krásnou vlečku s bažantem. První den končil na vodě. A jaké by mohlo být jiné počasí, než že se spustil pořádný déšť. Kdo by jen tak lezl v dešti do vody? No nechtělo se mi, byl jsem už mokrý dost, ale musel jsem to překousnout. Všechny vodní disciplíny jsem zvládl dobře. Tím první den skončil a my se jeli s paničkou vyspat domu. V neděli ráno jsme zase vyrazili směr Chrudim. Ten den nás čekal les. To jsem ale napínal paničku, jak to bude tentokrát s tou liškou. Na ohrádce jsem jel naplno a na stanovišti jsem zůstal klidný, i když jen kdyby něco vyběhlo … Nevyběhlo. A pak nastal čas mých oblíbených vleček, hlavně s lištičkou. Na tu jsme šli jako na první. Koukal jsem typicky neutrálně a tak panička nemohla poznat, co vyvedu. Nemohl jsem jí ale zklamat a tak jsem byl hned zpátky i s lištičkou. Huráááá. Zajíce jsem měl za odměnu. Pokračovalo se dál. Už jsem toho začínal mít dost. Když jsem měl jít dohledat lišku, tak jsem spíš jen tak bloumal s nadějí, že na tu potvoru nenarazím. A sakra, narazil jsem. Ale když už jsem u ní byl, tak jsem jí teda donesl, abych měl pokoj. Na závěr nás čekala šoulačka s barvou, které jsem si už jen vychutnával a obojí výborně vyfikl. To bylo radosti!!!!!!!! Jsem VŠESTRANNÝM PSEM!!!! A jak jsme dopadli? V krásné I. ceně s 479 body na 5. místě.

Nebyly to úplně jednoduché zkoušky, hlavně na poli. Byla to pro nás oba zase výborná, ale náročná škola a musím říct, že jsem si to docela užil. Že bych dostal rozum?????

Náš zkouškový vrchol byl v tomto roce dobyt. Ale snad není ještě všem dnům konec. Když všechno umím.