Tento rok byl opravdu velice pestrý. Panička si dala zjara předsevzetí, že nás čtyřnohé vesničany vezme jednou do Prahy a vyfotíme se na Karlově mostě. A tak se stalo. Díky Karlovi a Katce, kteří se nás ujali, jsme si tento výlet v červnu dopřáli a užili. Trochu nás zradilo počasí, kdy velká vedra střídaly bouřky. Davy lidí byly teda příšerné. Největší atrakcí jsme byli pro japonské turisty, kteří si nás fotili ze všech stran. Nejvíc mě naštvalo, že mi do tramvaje okšírovali hlavu a dali mi jakýsi náhubek, nechápu proč. V neděli jsme si s Karlem odskočili na krajskou výstavu do Karlových Varů. Tam třeba panička ještě nebyla.

Od začátku roku se se mnou panička věnovala jak výcviku na lovecké zkoušky, tak častým výstavám. Protože byl výcvik opravdu intenzivní, stalo se něco, co zůstane dlouho v paměti hodně lidí. Panička Vám poví, co to bylo:

V pátek 15.7.2016 jsem šla s Carsonem pocvičit na Havlíčkobrodský pohár na místo konání zkoušek. Udělali jsme ohrádku, nakapala jsem barvu a šli jsme k rybníku pocvičit hledání v rákosí. Není to u něj úplně čtyřková věc. Teď do rákosí skočil, zavřelo se za ním a to bylo naposled, kdy jsem ho ten den viděla. Hodinu a půl jsem tam čekala, volala a pískala. Zavolala jsem pak taťkovi a kamarádkám, aby mi přijeli pomoct se po něm poohlídnout. Nikdy před tím neutekl na víc než pár minutek, a tak jsem čula průšvih. Taky že jo. Za dvě hodiny po zmizení jsme se dozvěděli, že Carsona na státní silnici z Havlíčkova Brodu na Prahu v obci Rozňák, to bylo vzdáleno cca 2 km, porazily dvě auta. Po srážce prý skočil do pole s pšenicí a pak už ho ze silnice nikdo neviděl. Do tmy jsme chodili po polích, lesích a loukách, ale po Carsonovi se slehla zem. Zprávy, jako že Carson někde přeběhl, byly, ale nevědělo se odkud a kam a jestli to byl vůbec on. Chodili jsme, já pískala a volala, ale nic. Usídlila jsem se v autě s Korynkou a přespaly jsme na místě, kde to Carson znal z výcviku. Nechala jsem otevřený kufr, kdyby se vrátil, aby si mohl lehnout, kde to zná. Do rána se neukázal. V pět hodin ráno v sobotu pátrání pokračovalo. Na celém areálu probíhal nácvik na zkoušky, takže jsme spoléhali, že ho někdo odchytí a podle telefonního čísla na známce na obojku vrátí. Hned ráno volala paní z nedalekého statku, že viděl Carsona někdo na hrázi rybníka Drátovec, kde jsme se s ním už samozřejmě nepotkali. Celé dopoledne jsme chodili, hledali a doufali, že je Carson živý a někde blízko. Když jsme se před polednem vrátili z jedné strany terénu k autům, najednou se Carson vyloupl na cestě proti nám. Ovšem po zavolání zmizel v keřích a byl fuč. Začalo být jasné, že se bojí a jeho psychika není v pořádku. Pátrali jsme po něm dál. Pozdějc se stalo, že se holky při hledání otočily a Carson byl pár metrů za nimi. Po promluvení zmizel v lese jako duch. Bylo jasný, že se nedá přivolat ani připískat a že se strategie hledání musí změnit na tiché chození s tím, že se k někomu připojí. Do večera už ho nikdo neviděl. V neděli brzo ráno se pokračovalo, a to se spoustou lidí, kteří ho znají. Nikdo ho celý den neviděl. Do okolních vesnic a po lese se rozvozily letáky, dala se zpráva do všech možných médií. Večer v devět hodin jsem dostala zprávu od místního myslivce, že běhá maďarský ohař nedaleko naší „základny“. Hned jsme tam jeli a šli po cestě lesem. Po cca 500 metrech jsme Carsona uviděli stát v lese. Sedla jsem si na bobek a tiše na Carsona promluvila. Chvíli stál a zase potichu zmizel. Bylo jasný, že šok pokračuje a nevěděli jsme, jak na něj, jak ho dostat k sobě. Chodili jsme po lese do čtyř hodin do rána a pokoušeli se ho objevit. Dali mu misku se žrádlem a deku na skryté místo uvnitř areálu jeho pohybu, aby se tam naučil stahovat. Už jsme ho ale neobjevili. V pondělí ráno to bylo ovšem bez povšimnutí. Byl ale spatřen zase v pohybu na hrázi jednoho z rybníků a tak se pátralo dál. V poledne jsme s Karlem seděli na místě, kde se cvičí ohrádka, a přemýšleli, co dál, co vymyslet. Podařilo se nám ho zahlídnout v lese za námi, tak jsme zkusili zvolit metodu nenápadnosti, že nás nezajímá, s buřtem v ruce. Bylo vidět, že začal nasávat nosem a i když jsem se k němu pomalu blížila, začal vrtět koncem ocásku a pak se proti mně rozeběhl, skočil mi na ramena a buřty zhltl. Nedoufala jsem v úžasnější konec. Byl sice odřený po celém těle, vyhublý a plný klíšťat, ale v pořádku. Po návratu domů vypadal spokojený, choval se naprosto normálně, až to bylo neuvěřitelné, jak se to v něm zase zlomilo zpět. Nikdy bych nepřála nikomu tohle zažít, bezmoc, strach, zoufalství, nervové vypětí.

Můj vřelý, neuvěřitelný a obrovský dík patří všem, kteří se na hledání Carsona podíleli a měli nápady, co všechno pro nalezení psa udělat. Za houževnatost, trpělivost a spoustu stráveného času na Pelestrově Martině Sedláčkové, Monice Sedláčkové a Štěpánce Štěpánové. Až z Prahy mi přijeli pomoct Karel a Katka Vadlejchovi a Alice Horáková, kteří měli zároveň skvělé nápady k realizaci propagace ztráty Carsona, za úžasnou „navigaci“ mamince Denisy Müllerové, za hledání po lese svému taťkovi, Denise Müllerové, Honzovi Aubusovi, Janě Vojtové, Janě Tiché, Martě Krajíčkové, Liboru Trpákovi, Martině Šoupalové, Lucce Kučerové, ségře a v neposlední řadě mojí Korynce, že to celé odchodila se mnou (ta byla  unavená snad nejvíc). Samozřejmě taky všem, kdo sdíleli na facebooku a drželi palce.

Je neuvěřitelné, jak se dokáže parta lidí semknout a pomáhat. Vůbec nevím, jak to všem vrátit. JEŠTĚ JEDNOU DĚKUJI VŠEM!!!!!!!!!!!!

Ale jak to vlastně doopravdy bylo, to Vám stejně nikomu neřeknu.

I po tomto incidentu jsem se docela rychle oklepal a pokračovali jsme v našich plánech. Jako přípravu na všestranky jsme absolvovali podzimní zkoušky, ale všestranky jsem stejně neudělal. Více v záložce o mně 2016 „zkoušky a výcvik“.

Za odměnu za oddřený rok jsme opět absolvovali pár slušných honů v bažantnici na Orlíku. Od října do konce roku jsme byli na čtyřech bažantích honech, kde jsem si užil ječné práce na divokých bažantech. Tyto jsme proložili čtyřmi hony na zajíce. Za celou sezónu jsem paničce donesl 226 bažantů a 5 zajíců a jednu kachnu. Bylo to prostě bájo. Každý lovecký pes by si to měl zažít.