I v tomto roce se rozvíjel můj lovecký um. Panička mě potřebovala posunout zase o nějaký ten level výš. Proto byly cílem roku lesní a všestranné zkoušky.

V sobotu 9.7.2016 jsme teda jeli zúročit něco z toho dosavadního výcviku  na lesní zkoušky a vydali jsme se do Jihlavy. Od rána nám přálo krásné počasí, sice trochu teplo, ale příjemně. Po rozlosování, kdy mi panička přiřadila krásnou dvojku, jsme šli všichni k ohrádce. To se panička začala trochu obávat, co tam předvedu. Korona byla bohatá a pejsci v ní nejen soutěžící. Ovšem já jsem se zasoustředil, pozoroval jsem paničku, jak hází lišku přes příkop, koronu jsem hodil za hlavu a houpl jsem pro lišku a zpátky. Fanfáry mi troubily za čtyřku. Pak jsme se vydali na klidy na stanovišti, tak jsem si poležel a popásl se trávy a pak už do lesa na barvy. Opět jako vždy jsme na barvách nebyli vylosováni a šli jsme na řadu jako poslední. Na šoulačce jsem sekal latinu a mohli jsme vyrazit na barvu. Jejda to bylo pachů. Ale opřel jsem se do řemenu a vyrazil jsem. Po cestě jsem našel jakousi voňavou modřínovou větev s šiškami, tak jsem to paničce zpestřil tím, že jsem si s ní začal pohazovat. Ta mě ale zprahla a já musel zase pokračovat v čmuchání. Zanedlouho jsem byl u kusu srnčího a panička projevovala nemalou radost. Dostal jsem i mlsku. Pak jsem se celá skupina přesunuli na vlečky, kde jsme se opravdu korzovali po lesní cestě sem a tam a hledali vyznačené vlečky, které ještě nebyly použité. První byla liščí a to jsem se trochu rozmýšlel, jakou rychlostí jí mám vzít, tak jsem zvolil zlatý střed, ale s odhodláním. Vlečka s králíkem mě teda bavila víc. Poslední štací byly drobné disciplíny, dohledávka lišky, králíka a bažanta, vyhánění z houštiny, slídění, ... Vypadá to jako šup, šup, ale chvílemi mi během dne síly ubývaly. Snažil jsem se, jak to šlo. K večeru došlo k vyhlášení a světe div se. Se samými čtyřkami, v I. ceně jsem se stal vítězem zkoušek!!!!!! Udělal jsem paničce očividnou radost a byla na mě poooořádně hrdá.

Po mém letním útěkovém dobrodružství, o kterém  jsem se zotavil, panička ve mně našla jakž takž důvěru a začali jsme spolu zase pracovat. Panička se rozhodla, že to zkusíme dotáhnout k těm všestranným zkouškám. Jako přípravu jsme zvolili účast na podzimních zkouškách, a to 10.9. v Havlíčkově Brodě v Habrech. Počasí nám vůbec nepřálo, takové vedro nebylo ani v létě, slunce pařilo, stébélko se nehnulo. Ráno jsme nastoupili na společný hon a to bych nebyl já, abych nepředvedl nějakou koninu. Vedle nás běhala fenka, která mi náramně při nedokončeném hárání voněla, ale prostě jsem se nemohl rozhodnout, co je lepší, jestli hledat před paničkou nebo běhat za tou fenkou. No hormony vyhrály. Po disciplíně byla panička pořádně naštvaná. Když to ale rozhodčí viděli, bylo jim jasné, že to není jen tak, fenku prohlídli a potvrdili, že fenka ještě nedohárala. Vyloučili mi je bohužel zkoušek. Pokračovalo se v hledání.  Narazili jsme na vypuštěnou bažantí slepičku, krátce jsem jí vystavil, krokem postoupil a ona vylítla. Lekl jsem se, škubl sebou a panička na mě zavolala daun. Víc jsem se nehnul. Za to jsme vyfásli dvojku z klidů před pernatou zvěří. I v tom vedru jsem to rozjel při hledání a byl jsem dosti zvídavý a byl jsem pochválen za pěknou práci v poli. Na řadu pak přišly disciplíny pravdy, a to dohledávky a vlečky. Blížilo se poledne a teploty byly opravdu vysoké a úmorné. Panička mě chladila v autě s klimatizací. Nezaváhal jsem a všechno už dotáhl ve čtyřkách. Startovalo 11 psů, 5 nedokončilo. Celkově jsme skončili na druhém místě v I. ceně.

Pak přišel čas těch obávaných všestranných zkoušek. Možnost se jich zúčastnit nebyla úplně snadná. Nejprve jsme byli jako náhradníci a nedošlo na nás, další zkoušky byly zrušeny, tak tedy až  do Prahy venkova 24. a 25.9. nás vzali. Z časových úspor panička rozhodla a do Prahy jsme jeli už v pátek a přespali jsme u taťky Gleníka. Ovšem noc byla šílená. Strašně jsem chtěl k paničce do postele, ale ona mě tam nechtěla, tak jsme toho moc nenaspali ani jeden. Mohla se teda přemoct a na kousek pro třicetikolového psa mě do postele pustit. Ráno na nástupu po losování bylo rozhodnuto, že první den jdeme na les. Pro mě ta lepší možnost. Ovšem .... kdybyste cítili ty lišky, ty teda odporně smrděly a byly od barvy. Já se nevyspalý a unavený budu tahat s takovýma nechutně páchnoucíma voliérovýma obludama? Ani náhodou. Z ohrádky jsem jí teda donesl, v lese jsem proslídil, naháněl, šoulačku i barvu vystřihl, i tu lišku z dohledávky donesl, ale z předposlední disciplíny vlečky jsem tu smradlavku teda nedonesl. A to jsem teda asi přepískl, protože panička se na mě hodně zlobila a pak byla dlouho smutná. Myslím, že mi to na příště nedaruje.

Zahálet by se nemělo, a tak, abych nevyšel ze zkouškového cviku, jsme si šli opravit barvářské zkoušky z minulého roku. Termíny zkoušek se všelijak měnily, a tak jsme zvolili sobotu 8.10.2016 ve Štokách (OMS Havlíčkův Brod). Na ranním nástupu stálo 10 psů – 2 ohaři, dvě braky, slídič a 5 jezevčíků. Zkrátka zkouška pro malá plemena, kterých se ale mohou účastnit i ohaři. Zdálo by se, že jednoduché zkoušky o čtyřech disciplínách, ale ta obtížnost tkví hlavně v disciplíně barva, která musí být minimálně 12 hodin dopředu nakapaná. Někteří psi, na které přijde řada odpoledne, tedy můžou vypracovávat barvu i 22 hodin starou. Začalo se disciplínou odložení, která mě s pětiminutovým povalováním v lese nedělala nikdy problémy a pak jsme dlouho čekali, než jsme byli vylosovaní na barvu. A to bylo právě po 21 hodinách od nakapání. Před tím jsme si střihli jednu pohodovou šoulačku a pak šli na častý kámen úrazu. Panička mi ukázala nástřel, ale to byl smrádek. Přilepil jsem nos ke stopě a mazal po té libé vůni. Panička mě teda chtěla tahat trochu jinudy, ale já jsem se nedal. Kdybych věděl, že to je vůli pětikilovému srnčeti, tak bych se tak nesnažil. No nicméně byli jsme pochválení za nejlepší vypracování barvy z celé skupiny. Na závěr zkoušek se dělalo vodění, panička že na volno, ale kudy mě to tahala - hrůza. Na konci jsem fakt nevěděl, kudy půjdem a pod malým kopečkem, na kterém byl pařez, jsem se zastavil. Panička na mě sykla a hned jsme šli o známku dolů. Abych já vždycky aspoň něco málo nepokonil. Ale ani to nám nezabránilo v neuvěřitelném výsledku. Byl jsem vyhlášen opět jako vítěz zkoušek.