výstavy

Letošní sezonu jsme toho prožili výstavně až dost. Výsledky jsme měli hodně různorodé a nějak teda nechápeme, kde je objektivivta. Jeden den velmi dobrý a druhý den BIS2. Ale postupně.

V únoru jsme vyrazili na Mezinárodní výstavu DUOCACIB v Brně. Výstavním dnem byla zvolena neděle a vyplatilo se. To bylo zase vzrůšo. Nemohl jsem se na chvíli zastavit. Nejvíc by mě ale bavilo, kdyby mě panička pustila v pavilonu z vodítka a já mohl obšťastňovat svými hrátkami ostatní čtyřnohé kolegy. To vodítko prostě pořád nechtělo povolit. Na výstavu s námi vyrazili brácha Corry se svou rodinkou, kteří nás přijeli navštívit už v sobotu k nám domu. No, do oka jsme si zrovna nepadli, ale snesli jsme se po malém zvukovém pohašteření docela v pohodě. Na hry to ovšem nebylo. Do výstavního kruhu jsme nastoupili naposledy v třídě mladých ještě s Achillem Eistereiber. Hodně jsme se napařovali a nakrucovali, ale verdikt pana rozhodčího Pavla Navrátila byl takový, že já jsem dostal V1 CAJC a Corry hned v našem závěsu V2. To bylo radosti, ale nám klukům to bylo vcelku jedno. A protože tu nebyla žádná mladá fenka, ještě mi přisoudili BOJe. Neuvěřitelné pro paničku.

V dubnu jsme jak jinak, než vyrazili na mezinárodku do Českých Budějic. Tam přeci nemůžeme chybět. Potkali jsme spoustu známých a přátel z mé rodiny a hlavně se sešli s bráchou Corrym. Posuzoval přísný rozhodčí Vlasák. Corry v mezitřídě obstál výborně s V2 a res. CACem, my jsme trochu se smůlou vyfásli V1 v třídě otevřené, ale titul mi zadán nebyl. Škoda, ale příště jdem s vervou tase do toho.

V květnu jsem byl na dvou výstavách. Panička byla nemocná, tak si mě vzal do parády Karel a jezdil jsem s Vadlejchovými a tátou Glenem. Nejdřív na krajskou výstavu do Hradce Králové a pak na klubovou do Štěpánova. Na krajské výstavě se nám vedlo a zahraniční rozhodčí A. Polgar ze Srbska nás postavil na nejvyšší stupínek mezi maďary a ohodnotil mě Krajským vítězem a v závěrečných soutěžích to ještě vylepšila p. Ubrová 2. místem VII. FCI skupiny. Klubová výstava byla ostřejší, tam jsem vyfásl velmi dobrou od p. Jursy. Ale ten výlet a spaní s Katkou v posteli jsem si moc užil a to bylo na tom všem to nejlepší.

Víkend 18. a 19.7.2015 by se dal nazvat výstavním maratonem. A skončil rozporuplnými výsledky. V sobotu jsme se vydali ještě s kamarády Martinou a Fénixem na národní výstavu do Mladé Boleslavi. Věděli jsme, že konkurence bude veliká, ale to, že mi napálí pan rozhodčí Nehyba v mezitřídě VD, to jsem nečekal. Posudek byl pozitivní, ale ve slovním ohodnocení zazněla kritika mé barvy (pche) a maďar by prý měl být sušší. Vždyť jsem před posuzováním ve vodě nebyl (?). A při tom jsem se i v tom šíleném vedru tak snažil. Za nezaslouženou odměnu jsem dostal možnost vyráchání se v Jizeře. Na výstavě jsme se potkali se spoustou přátel a přijeli se podívat i můj nevlastní bratřík Dash s paničkou Denisou. Velice rádi jsme je viděli. Mně bylo ale prostě strašný vedro.

Odpoledne jsme se všichni přesunuli do ubytovacího zařízení nedaleko Mladé Boleslavi a tam jsme si udělali pohodový večer. A co víc, spal jsem u paniččiny postele na koberečku. No a ráno jsme se vydali na další cestu, na národní výstavu do Lubinu, Polska (Krajowa wystawa psów rasowych). Tam panička vsadila na třídu pracovní a vyplatilo se. Dostali jsme od polského rozhodčího J. Ryka CWC. HURÁ. Na polských výstavách se ještě v závěrečných soutěžích posuzuje nejlepší pracovní pes výstavy a to by nebylo, abychom se nezúčastnili, když už jsme tam byli, i přes to šílené neustávající vedro. Soutěže se zúčastnilo 12 psů různých plemen. Tam na mě polský rozhodčí M. P. Bocianowski koukal už v předkole a v napínavých bojích nás ocenil na druhé místo. Mohl jsem si zase sednout na bednu a odvážel jsem si tedy veliký pohár za BIS 2 working dog!!!!! Tak jak a podle čeho se vlastně psi na výstavách posuzují?????

10.10.2015 jsme se vydali na mezinárodní výstavu do Českých Budějovic. Z let minulých víme, že pan rozhodčí Václavík, který posuzoval kdysi Korču a mě loni jako dorosta, je velice přísný a důsledný. Nebylo tomu jinak ani tentokrát. Začalo se psy, třídou mladých a VDčka jen lítala. V mezitřídě V bez titulu a VD, v třídě otevřené 1x V, 5x VD. Paničku to zastrašilo a vyhrožovala mi, že do kruhu ani nepůjdeme, že to nemá cenu kazit si náladu. Ale přišla na nás řada a tak jsme vrazili do kruhu. Oběhli jsme pár koleček, stál jsem jak nejlíp to šlo, strpěli jsme pár přísných pohledů a nakonec jsme si vyslechli verdikt, že se zamhouřeným okem dostaneme V1 CAC!!!! To bylo radosti, teda co se týče paničky. Já nic moc, těšil jsem se, až zase vypadnu z kruhu očuchávat čtyřnohé kolegy. Nejen my jsme měli úspěch. Exceloval i můj taťka Glen z Panských lesů, kdy ohodnocením nejlepší veterán BOV splnil podmínku pro udělení titulu veterán šampion ČR. Moc gratulujeme a jsme pyšní.

Moc jsem se těšil na podzimní pražskou výstavu, že si zase pohovím v paneláku u Vadlejchových. A to se mi splnilo. Vyrazili jsem s paničkou na oba dny, sobotu i neděli 31.10. a 1.11. Přivítali jsme se po dlouhém čekání ve frontách na parkoviště s mými mladšími sourozenci a se všemi lidskými kamarády. Do kruhu v otevřené třídě jsem nastoupil s dalšími čtyřmi kolegy. Velké množství koleček v běhu mě teda pořádně znudilo a podle toho jsem se tvářil.  Pan rozhodčí nás všechny seřadil podle pořadí a mě schoval až na konec. Psi pře mnou už měli velmi dobré ohodnocení. Po posouzení všech si to asi rozmyslel a posunul nás na třetí místo s ohodnocením výborný 3. Spokojenost v té konkurenci musela být. Po výstavě jsme se prošli na krásné procházce v Bohnicích a šlo se povalovat a spát. Ráno jsme opět vyrazili směr ucpané výstaviště. Opět jsme vsadili na třídu otevřenou, ale tentokrát bylo výtek hodně a výsledek VD 3. Panička se zase nad výstavami musím zamyslet. Co bylo upřednostněno jedním rozhodčím v sobotu, mi bylo vytknuto rozhodčím druhým v neděli. Zase ta relativita názoru. Uznávám, že moje výstavní kondice byla tentokrát opravdu slabá. Oba rozhodčí se ale shodli na mé vyrovnané a klidné povaze, kterou vypíchli navzdory exteriéru.

29.11.2015 jsme se vydali na dlouhou cestu na mezinárodní výstavu do Nitry. Panička dlouho rozmýšlela, jestli kvůli mé bídné výstavní kondici vůbec jet. Ale nemohli jsme nechat jet kamarádky a kamarády samotné. Na výstaviště jsme přijeli s předstihem a tak jsme se ještě měli čas u kruhu rozkoukat. Slovinské rozhodčí nebylo vůbec v angličtině rozumět, překladatelka nefungovala. My jsme do třídy otevřené nastoupili dva. Paní rozhodčí mě ohodnotila výborným 1, ale pochopili jsme, že na titul to není. Nic víc jsme se ale nedozvěděli ani z posudku . Chtělo to mít prostě nějaké to kilo navíc. Zkusili jsme teda změnit značku granulí a už je ze mě zase statný chlapík. Snad se nám příští rok povede ještě líp.